Filosofie kondičního tréninku v podání Raymonda Verheijena

V pátek 2.12. proběhla na FTVS přednáška zabývající se nabýváním kondice ve fotbale. Přednášku vedl pan Raymond Verheijen, holandský trenér, který má za sebou úspěchy s Jižní Koreou na mistrovství světa 2002 (coby asistent Hiddinka), dále působil např. v FC Barceloně pod trenérem Rijkaardem. S Barcelonou vyhrál v roce 2006 Ligu mistrů.

Tento čerstvě 40-ti letý chlapík začal přednášku překvapivým výrokem: "První, co jsme s trenérem Rijkaardem udělali při vstupu do Barcelony, bylo omezení počtu tréninků." V průběhu článku se dozvíme proč.

Fotbalový jazyk aneb chceme fotbalové trenéry znalé fitness tréninku

Raymond na začátku zmínil, že jsou dva přístupy k tomu, jak získáváme kondici. První je tradiční, který se dá vysvětlit tak, že prvně potřebujeme získat kondici, abychom mohli hrát fotbal (Kondička ---> Fotbal). Druhý je, že hraním fotbalu získáváme kondici (Fotbal ----> Kondička). On je pevně přesvědčený o tom, že druhá cesta je ta správná.


Abychom pochopili jeho myšlení, musíme si teď vysvětlit určité souvislosti. Budeme se teď bavit o jazyku či myšlení. Raymond to uvedl na příkladu. Když jsme v Anglii, tak zde žijí převážně Angličani, kteří mluví anglicky. To samé je i ve fotbale, žijí zde "fotbaloví lidé", kteří hovoří fotbalovým jazykem (např. přihrávka, střelba, centr,...). Když do této oblasti přijde kondiční trenér, který nemá fotbalové znalosti, nedokáže mluvit fotbalovým jazykem, tak těžko dokáže aplikovat trénink přímo pro hráče. Spíše se jedná o obecný kondiční trénink. Je to stejné, jako když přijde Holanďan do ČR a začne mluvit Holandsky.


Je tedy důležité, aby fotbalový trenéři zavítali do světa kondice (psychologie, managementu,...) a vzali si pouze to, co potřebují. Budou tak nadále hovořit "fotbalovým" jazykem již se znalostmi z oblasti kondice. Cílem tedy je získávat fotbalové trenéry, kteří se naučí kondici, než kondiční specialisty, kteří fotbal neznají. Na obrázku vlevo je varianta správného přístupu (podle Verheijena), na obrázku vpravo jiného přístupu (nepíši špatného či nesprávného, neboť každý má svojí filozofii).

Fotbalová analýza hry:

Proto, abychom zjistili, kde má daný tým problémy, musíme správně analyzovat hru a snažit se být co nejvíce objektivní. Důležité je analyzovat současnou hru týmu, nikoliv to, že jsme před rokem vyhráli titul a žit z toho. Ve fotbale se kvalita i kvantita akcí s postupným časem hry snižuje. Můžeme si to vyznačit takto: X---X-----X--------x. Velikost písmenka značí kvalitu, pomlčky značí četnost opakovaní akcí. Jak vidíte, tyto údaje často ve hře klesají. Měli bychom se tedy snažit, aby kvalita i četnost zůstala stejná. Můžeme si to označit takto: X-X-X-X-X-X-X. Toto je ideální případ, jelikož chceme velký počet kvalitních akcí. Viz obrázek.
















Když toto převedeme do fotbalové kondice, tak se snažíme o větší výbušnost, větší zotavení, a udržení obou těchto prvků (obr. 4). Cílem je, abychom hráli po celou dobu utkání v maximálním nasazení.

Fotbalová kondiční cvičení:

Fotbalová kondiční cvičení jsou taková cvičení, díky jímž si zvyšujeme fyzičku, ale vše děláme s míčem ve fotbalovém prostředí. Jak řekl pan Verheijen, sprinty bez míče, dlouhé běhy nezapadají do fotbalového světa, nemluví se fotbalovým jazykem. Vysvětloval nám testování sprintu na 15 m. Zaprvé běžel hráč od kužele ke kuželi. V druhém případě běželi dva hráči od kužele ke kuželi. Ve třetím případě bylo měřeno cvičení, kdy se mezi dva hráče kopnul míč a oni měli možnost zakončit. Asi snadno uhodnete, které cvičení dopadlo časově nejlépe. Ano, třetí případ. Hráči totiž měli motivaci v podobě střelby, a tak byla intenzita jejich běhu maximální. Ve fotbale totiž hráči musí makat na 100%. Když nebudou, můžou přijít o míč, budou pozdě v souboji, dostanou branku. Proto jsou podle Verheijena nejúčinnější kondiční cvičení aplikovaná přímo do fotbalového tréninku. Nezlepšujete pouze kondici, ale také techniku a jak si řekneme i níže, tak také taktiku.

Typy fotbalových cvičení:

A) Maximální výbušnost:

Pro zlepšení výbušnosti hráče se používají fotbalové sprinty s maximální délkou odpočinku (udává se 60 sekund). Proč je důležité mít alespoň minutový odpočinek? Je to z toho důvodu, aby při dalším sprintu bylo tělo zotavené a hráč se tak mohl vydat opět na 100%.


B) Zachování rychlého zotavení:

Zde se používají fotbalové sprinty s minimálním odpočinkem (10 sekund). Hráč musí vydržet i ke konci utkání podstupovat mnoho soubojů v krátkém časovém sledu.


C) Rychlé zotavení:

Tělo si musí zvykat na tempo a naučit se rychle po krátké zátěži zotavit. Používají se proto hry malých forem. Tyto hry (4vs4, 3vs3) se hrají v kratším časovém úseku, udává se 3 min se 30 vteřinovým odpočinkem mezi hrami.


D) Zachování maximální výbušnosti:

U tohoto typu se naopak používají velké hry, od 8vs8 až k 11vs11. Cílem je zachovat maximální výbušnost(tedy počet akcí) i ke konci utkání. Hraje se od 3x10 minut až 3x15 minut v průběhu sezóny.


Trenér si u všech těchto cvičení musí z hráče vyždímat maximum. Pokud hráč cvičení nedělá naplno, pak se nejedná o kondiční, nýbrž o pouhé fotbalové cvičení. Pak musí hráči běhat okolo oválu, aby nabrali kondici. Krásně si to můžeme shrnout v obrázku, které souvisí s předešlými.

Model periodizace

V tradičním systému je předsezónní období rozděleno na dvě části přípravy - fyzickou a taktickou. Hned po dovolené se nabírá fyzická kondice, kterou však často provází zranění. Fyzická kondice se sice nabere v dostatečné míře, ovšem v krátkém období. Tato fyzička pak hráčům nemusí vydržet po celou část dlouhé sezóny. V našich podmínkách je to samozřejmě jiné, neboť je soutěž rozdělena na dvě části a tudíž se po polovině sezóny může nabírat fyzická kondice znovu. Pozvolně nabíraná kondice nám však vydrží po celou sezónu a v momentě zotavení po zranění není takový problém do rozjetého vlaku naskočit zpět, neboť se tato fyzická kondice i pomaleji ztrácí.























Tím, že trénujeme hned zpočátku zostra, můžeme tělo hráčů přetavit a může dojít ke zranění. Hráče však potřebujeme před sezónou na hřišti, aby se sehráli.

Předsezónní kondice

Zajímavostí je, že se trénuje pouze jedenkrát za den na hřišti. Ne častěji, aby nedošlo k přetížení. Tréninková zátěž musí být pozvolná, po dovolené nemůžeme hráče hned zatížit enormně náročným tréninkem. Postupně tedy zvyšujeme náročnost tréninku.

Cílem je připravit hráče na začátek sezóny. Pokud se správně trénuje, tak by se mělo dosáhnout stejné úrovně kondice jako při rychle získané na startu ligy. Ve druhé polovině sezóny však rychle nabraná kondice upadá, zatímco pozvolná stále roste.

Tréninkový týden:

Ideální tréninkový týden vypadá následovně:

Sobota       zápas

neděle       regenerační trénink

pondělí       volno

úterý        taktický trénink

středa       kondiční trénink

čtvrtek       taktický trénink

pátek        taktický trénink

sobota       zápas



Tento tréninkový týden se opakuje. Pokud se v průběhu týdne hraje další utkání, tak kondiční trénink odpadá. Tento model se aplikuje i v předsezónním přípravném období, tudíž se kondička i v tuto dobu trénuje pouze 1x týdně! Celkem 6 takovýchto týdnů nám dá dohromady jeden cyklus. Těchto cyklů pak během sezóny proběhne asi 7. V jednotlivých cyklech se postupně zvyšují nároky kondičního tréninku tak, že na konci sezóny trénujeme nejvíce.


V týdnu 1 a týdnu 2 se zvyšuje kondice pomocí velkých her 11vs11, 8vs8 (pouze 1x týdně ve středu). Začíná se na nižší zátěži 3x12 min pro kategorii dospělých. V týdnu 3 a týdnu 4 se pak dostáváme k fotbalovým sprintům s malým odpočinkem a ke hrám 7vs7, 6vs6, 5vs5 s počátečním časem hry 4x5min. V týdnu 5 a týdnu 6 se pak hrají převážně hry malých forem a do tréninku se zařazují fotbalové sprinty s maximálním odpočinkem. Další týden (sedmý) se opět trénují velké hry, tedy je to stejné jako u prvního týdne, akorát se zvyšuje hrací doba na 3x13 min. Těmito cykly se pak po celou sezónu neustále zvyšuje fyzická kondice, takže na konci sezóny bychom měli být nejlépe fyzicky připravení. Navíc tímto kondičním tréninkem zlepšujeme i herní dovednosti.

Příklady z praxe:

Př.1 Korea 2002

Hráči dokázali hrát ve velkém tempu pouhých 60 minut, poté se počet akcí výrazně snížil ---> nácvik her velkých forem 11vs11, 8vs8

Př.2 Rusko 2008

Rusové hráli po celou dobu stejným tempem, to však bylo nízké ---> Malé hry 4vs4, 3vs3 pro rychlé zotavení.



Přetěžování hráčů:

Na závěr přednášky jsme se dostali k přetěžování hráčů při přechodu z nižší do vyšší kategorie. Pokud přejde hráč z U19, kde trénuje 5x týdně rychlostí např. 10km/h, do kategorie mužů, kde se hraje rychlostí cca 15km/h, tak by se mělo postupovat pozvolna, tj. 4 tréninky týdně. Místo toho se v realitě často stává, že trenér nechává hráče trénovat 6x týdně. Hráč tuto úroveň nezvládá, může dojít ke zranění. Trenér tedy toho hráče zničí a může mu pokazit fotbalovou kariéru.

Při začlenění hráče do vyšší kategorie by se mělo postupovat pozvolna. V tomto případě trénovat první dva měsíce 4x týdně, 3. měsíc 4,5x týdně, 4. a 5. měsíc 5x týdně, atd. Hráč si tak postupně může zvykat na vyšší rychlostní stupeň, aniž by se hned cítil zdevastovaný.


Od kdy začít s kondičním tréninkem?

Otázka položená z pléna trenérů, od jaké kategorie začínat s tímto kondičním tréninkem, nám byla zodpovězena koncepčním tréninkovým plánem Feyenoordu Rotterdam, kde pan Verheijen v současnosti působí. Poprvé se zde diskutuje o období U14, tedy kategorie starších žáků. V této kategorii se začíná od minimálních časů her, např. hra 11vs11 se hraje 2x12min.


Závěr:

Snažil jsem se do textu vkládat co nejméně svých poznatků. Věřím, že se mi alespoň z části podařilo vysvětlit Raymondovu filozofii nabírání kondice. Není to člověk, který by zpochybňoval vědu, jen je pro něj klíčová znalost fotbalového světa a využití vnějších vlivů tak, aby to bylo co nejpřirozenější a nejpřijatelnější pro fotbalisty.


Mně se jeho názory moc zamlouvaly. Důležité je však nebrat jeho přednášku jako dogma, ale vzít si pouze to, co potřebujeme a snažit se to uplatnit v praxi. Je více možností, jak nabírat fyzickou kondici, myslím, že se dá skloubit i více filosofií.


Jistě si většina z vás prošla v mládežnických i dospělých letech předsezónní přípravou a sami nejlépe víte, jak bylo běhání oválů nepříjemné. Toto je jedna z možností, jak dalším generacím nepříjemnou fotbalovou část zpříjemnit. Jde o to, zda je tato filosofie v našich podmínkách aplikovatelná a dokážeme z hráčů vytřískat právě to maximum, které je potřebné k tomu, aby se z tréninku herního stal trénink kondiční. Je to už jen na vás, jakou cestu zvolíte. Pan Verheijen by se zeptal takto: "Trénujete tradičně nebo správně?"