lupráce
Domácí zápasy mám rád hlavně z toho důvodu, že nemusíme nikam cestovat a také proto, že můžeme hrát našimi míči. Bohužel až po zápase jsem zjistil, jak moc tvrdým míčem se hrálo. Řekl bych, že i pro dospělého by to bylo přefouklé. Škoda, že se rozhodčí nechal zvyklat domácími a já nebyl důslednější.
Nicméně ke hře samé. První dvě čtvrtiny byly na obou stranách podobné, vše jsme tahali sami a asi bychom se ukličkovali až bychom padli. Je super, že děláme kličky, to je v pořádku, na druhou stranu už někteří začínají být v psychickém věku (nikoliv ve fyzickém - velký rozdíl), kdybychom mohli dávat i více nahrávek, díky nímž se dostaneme k ohrožení soupeřovi branky.
Meteor je důrazné mužstvo, v tom nás přehrával, proto se dostával do tolika zakončení, protože proti takto důraznému mužstvu musíme být rychlejší v práci s míčem a dát si více přihrávek, protože když uděláme kličku jednomu, hned u nás stojí další hráč, zvlášť na menším hřišti.
Do 3. a 4. čtvrtiny jsme trochu přeházeli týmy a přišlo zlepšení. Teď hodnotím to hřiště, kde jsem byl, tedy blíže šaten, i když i trenér Filip říkal, že to bylo dobré na druhém hřišti. Na tom hřišti blíže šaten jsme se dostali do více nahrávek, ani ne tak ve 3., jako ve 4. čtvrtině a najednou se stalo utkání vyrovnaným. Jenže vyrovnaným v tom směru, že my jsme klukům moc neradili, co mají dělat. A rodiče mohli sami vidět, že i když klukům neříkáme, co přesně mají udělat, jsou kluci schopní vymyslet i krásnou akci. V zápase byly tak dvě, tři, to jsou ty vlašťovky, kterých se chytejme, protože čím budou staraší, tím více jich bude. A hlavně když je kluci udělají sami, to je to podstatné. V té čtvrté čtvrtině si i více křikli,dali si tu nahrávku.
V tomto směru je však velmi důležitá hra brankáře, která se nám začíná vytrácet. Kluci najednou málo vyjíždí, i když si to furt říkáme. Proto nedáváme tolik gólů, je tam strašně velká díra. Zadní útočníci by také mohli více pomýšlet na útok, třeba Honzík s Kájou tam udělali takové náznaky, že jdou dopředu, ale pak jim asi v hlavě proběhlo, že co když se ztratí balón, tak budou vzadu chybět. Tohle je třeba změnit, ale to se změní tréninkem a neustálým povídáním si o těchto věcech.
Individuálně tedy dobré, samozřejmě od někoho lepší, od někoho slabší, týmově však dobrá 3. a zejména 4. čtvrtina. Velkou pochvalu zaslouží Honzík, který byl v tomto zápasu tahounem a svojí bojovností šel příkladem.
Zápasu se zúčastnili: Dan Holý, Fíla Bartoš, Honza Limberg, Štěpa Stříbrský, Míra Trnka, Šíma Erdinger, Matěj Břeský, Kryštof Břeský, Bert Kubánek, Adam Průša, Kája Sander, Vojta Zlatník