lupráce
Díky Ráďovi Chodorovi z 07, že dorazil a rodiče že odložili odjezd na chatu až po zápase.
My jsme dnes odehráli řekl bych hezký výkon. Někteří kluci se možná nevyspali úplně dobře a začali bojovat později či to nebylo úplně ono. Kdybychom mohli přenést páteční fotbal na tréninku do zápasu, asi by to bylo lepší. Protože tam do sebe šli natvrdo a tam bylo to odhodlání vyhrát. Časem se to přenese, chce to trpělivost, už na to čtu velmi zajímavou knížku: Vnitřní hra tenisu od W. Timothy Gallwey.
Zápas kluci odehráli velmi dobře, bylo tam hodně kliček i těch, krásné přihrávky, mluvení, nabíhání. Trochu zlepšili také obsazování, pomalu začínáme přicházet na to, že je vlastně lepší si obsadit hráče tak, abych ho viděl před sebou. Soupeř nás vlastně přehrál především v důrazu.
Po sledování koučinku svého a ostatních našich trenérů v posledních zápasech jsme se rozhodli ještě méně mluvit, spíše si vysvětlovat při střídání či o čtvrtinách, avšak bylo velké horko, tak byli kluci rádi, že si mohli oddechnout. Hra kluků se nám moc líbila. Udělali za poslední dobu opravdu velký pokrok, společně s Šímou, Honzíkem a Samem, kteří nám dnes hodně pomohli a táhli za dalším překonámí hranice 20 branek.
Děkuji také našim rodičům, že nevykřikují pokřiky typu Háje jsou v háji či furt ho masti, ale vytváří pro děti pozitvní prostředí, kde se mohou radovat ze hry. Pan Slavík to však řekl na závěr zcela správně, i na takové zápasy si musí kluci zvykat i takové budou hrát a je třeba se s nimi vyrovnat.
Poděkování patří všem klukům i rodičům za podporu.
Zápasu se zúčastnili: Kuba Štěpánek, Miky Konečný, Vojta Slavík, Míra Trnka, Tom Lacko, Sam Gurmu, Honza Reitmeier, Šíma Černý, Eneko Goikoetxea, Kuba Málek, Ráďa Chodora
Ještě si dovolím malý dovětek. Viděl jsem zajímavý videorozhovor s Jardou Duškem. Byl jsem asi před třemi měsíci na jeho představení Čtyři dohody, které vychází z knížky od Dona Miguela Ruize. Velmi zajímavé, vtipné a nutící k zamyšlení divadelní představení doporučuji shlédnout každému. Hodně se zabývá i tím, jak mluvit a pracovat s dětmi. Jak jim nechat určitou volnost. Jak mluvit přesně tak, aby nedocházelo k nedorozumění. To představení mě nutilo se pořádně zamyslet, kolik chyb denně člověk může udělat a udělá.
Hráči Braníku v tomto zápase na můj vkus dostávali až moc pokynů, jako by jim dospělí vzali jejich hru a nenechali si je hrát. Jsem rád, že se o ně má kdo starat, ale nechme někdy děti dětmi a kochejme se na tu krásu, kterou předvádí.